Francie-díl 1. … Země vína, levandulí a obrů

Share Button

Zdravím přátelé, dlouho jsem nic nenapsal a s ničím se nepodělil. Nebylo také s čím. Nastalo však jaro a já se vydal s pár přáteli na moji vysněnou rybářskou dovolenou do jižní Francie za místním rybářem a průvodcem Ivošem, který tam už několik let žije a objevil kouzlo místní země jak na povrchu, tak i pod vodou.

Jelo nás celkem 5. Já s kámošem Jirkou, který mě doprovází téměř všude, kam se hnu k vodě a kluci od rybářství ze Soutoku. Cesta do Francie byla relativně klidná, i když celkem dlouhá. Po 14 hodinách jsme kolem poledne dorazili na místo. Ve Francii zrovna foukal Mistrál, což je dost silný vítr, který láme stromy a dělá obrovské vlny na vodě. Jít chytat na hlavní tok Rhony tedy nepřipadalo v úvahu. Vydali jsme se do jednoho klidnějšího ramene, kde také foukalo, ale vlny už tam byly snesitelné. My s Jirkou jsme postavili tábor v celkem útulném závětří uprostřed rákosí více proti proudu. Kluci se ubytovali pár stovek metrů po proudu. Večer přijel Ivo s připravenými povolenkami pro nás s tím, že ráno už můžeme zavážet. Řekl, že tam kde jsme se utábořili, jsou zrovna dvě slušné díry a že by tam sumci mohli brát.

Zavezli jsme tedy pruty s podvodními splávky. První záběr přišel Jirkovi asi po hodině od zavezení na prut, který zrovna byl položen na nevýrazném rovném dně uprostřed řeky. Parádní sumec s délkou 195 cm. Chytil jsem sumce za hubu, abych ho mohl vytáhnout a v tom se to stalo. Sumec se smekl, hodil hlavou a já jsem byl najednou připoután háčkem přes prst k sumcovi. Hodil hlavou ještě jednou a háček si vytrhl. Mě však zůstal v prstě skrz na skrz. Když jsme si sumce prohlédli, tak jsme zjistili, proč se to stalo. Sumcovi chyběl žlábek za spodním rtem a měl zvláštní velký kostěný výrůstek pod tlamou. Takový trošku mutant. Ivoš se začal smát a řekl, že je to Fredy. S tímto sumcem se již v minulosti setkal a od té doby prý pěkně povyrostl. Očividně mu ta mutace nebrání v lovu a prosperuje stejně jako zdraví sumec. Rukavici, přes kterou mi trčel háček, jsme museli rozřezat, aby šel vyndat. Dal jsem panáka na posílenou, Jirka secvakl hrot a já háček vytáhl skrz prst zpět. Trochu postříkat dezinfekcí a je to.

Fredyho jsme pustili a šli znovu zavést. Bohužel se nic už ten den nestalo a druhý den do odpoledne také ne. Na feeder nástražky moc nešly a já jen pochytal pár místních menších plotic. Rozhodl jsem se, že něco změním. Navázal jsem takzvaně na hejnko. Vzal jsem podvodní splávek 30g a k němu dva jednoháčky. Na každý jednoháček jsem píchl jednu plotičku za hubu zavezl asi 200 m po proudu kousek od břehu. Po pár hodinách jsem měl na tento prut záběr. Ryba pěkně táhla a já si říkal, že to nebude prcek. Ivo říkal, že by mohl mít 2+ a začal natáčet zdolávání. Po několika minutách přišlo tak trochu zklamání. Sumec měl jen 166 cm a byl chycený jedním hákem za špičku ocasu a proto tak bojoval. Další plotičky jsem již neměl a tak jsem se rozhodl, že to udělám zase jinak. Navázal jsem nový návazec se dvěma trojháky a podvodním splávkem 20g  s tím, že na něj pověsím karase 30cm od ocasu, aby tam pěkně řádil. Opět jsem si zavezl prut po proudu blíže ke břehu za moc pěknou hranu, která byla zlomená z 2m do 5m. Prut jsem dal do stojanu a šel si sednout k Jirkovi. Za 20 minut mě vytrhne z klidu hluk hlásiče a rolničky.

Běžím k prutům a vidím, že je ohnutý ten, který jsem před chvílí zavezl. Prut se ohýbal ve stojanu jak luk a začala se odvíjet brzda. Začal jsem zdolávat. Ihned jsem poznal, že sumec na druhé straně nebude žádné ořezávátko. Moc dobře věděl, co dělá. Jel hodně dolů po proudu a schoval se za onu hranu, za kterou jsem zavážel. Cítil jsem, jak šnůra dře o dno. Nedalo se nic dělat, museli jsme s Jirkou na člun. Člun byl celkem měkký a ještě příliš lehký, aby mi nějak pomohl v souboji se sumcem. Ten nás začal tahat po proudu dolů a byl k nezastavení. Asi po půlhodinovém souboji, do kterého jsem dával snad všechny síly, jsme zjistili, že jsme ujeli s proudem pěkný kus cesty a blížíme se k zavezeným prutům kluků ve vedlejším táboře. Sumec měl ohromné množství síly a takový souboj jsem nikdy v životě nezažil. Brzda byla dotažená a prut i šnůra napnuté k prasknutí. Celou silou jsem se opíral do sumce a po malých kouskách ho konečně dostával k hladině. Asi na šestý pokus kdy byl sumec už pod lodí, konečně pustil bubliny a my věděli, že už to půjde. Jirka ho chytl za tlamu a já si musel lehnout na druhou stranu člunu a vyvažovat ho, abychom se nepřevrhli. Jirka s vypětím všech sil sumce do lodi nakonec vytáhl.

Začali jsme se radovat. Byl to obr. Do délky ani ne, ale do obvodu. Měl pár centimetrů přes 2 metry, ale byl mohutný. Měl obrovskou hlavu a ohromný široký ocas, který se mu snad po celé délce ani nezúžil. Proto měl takovou sílu a tak táhl. Během výpravy jsem chytl ještě větší sumce, ale žádný mi nedal zabrat tak jako tento. Měl jsem obrovskou radost. Když ho viděl Ivoš, tak sám říkal, že je dost mohutný a může mít k 70 kilo. Ten už tu viděl za ty roky spoustu obrovských ryb, takže už pozná, kolik ryba asi měří a váží. Páru měl pěknou i při focení a vůbec se nechtěl fotit. Pustil jsem ho zpět do živlu a šel si odpočinout s úsměvem na rtech. Bohužel dál se už nic nedělo a tak jsme se rozhodli, že se ve středu přestěhujeme.

Aby se vám při čtení dlouhého článku nechtělo spát, tak vám další stěhování a další zážitky z lovu na novém místě budu vyprávět v dalším díle.

Za Uni Cat Czech Team Brandys