Francie- díl 3. … Závěr z říše snů

Share Button

Zdravím přátelé, tak je tu poslední závěrečný díl z mé výpravy do Francie. To co se vše odehrálo, proběhlo během 24 hodin.

Je sobota ráno, tedy předposlední den naší výpravy. V neděli ráno balíme a jedeme domů. Naposledy se tedy rozhodujeme, že se na poslední noc přestěhujeme. Kluci z vedlejšího tábora se taky stěhují. Třeba to vyjde a chytneme konečně nějakého obra. Místo kam se chceme stěhovat, není příliš daleko, takže nakláme člun a na 4 otočky máme konečně vše vyložené. Ivoš s kluky z vedlejšího tábora už stěhují nějaké věci rovnou do auta. Všichni jsme tam dali to, co už nejspíše nebudeme potřebovat.  Všichni jsme však udělali hroznou chybu. Každý z nás nechal odvézt svůj bivak nebo brolly. Údajně totiž nemělo už pršet. Svítilo krásně sluníčko a bylo i dost horko. Šli jsme tedy zavážet. Jirka si píchl 3 pruty nade mě a já 3 pruty pod něj. Měl jsem sebou ještě jeden prut. Jelikož se smí chytat na 4 pruty, rozhodl jsem se, že ho tam na poslední den dám. Pořád jsme měli dost nástražek. Projel sem si s echolotem dno přes celou řeku a našel několik moc pěkných hran.  Rozsázel jsem pruty postupně od půlky řeky, až ke břehu. Než jsme všechno zavezli a nějak se utábořili, byly asi 4 hodiny odpoledne. Najednou se zatáhlo a vzduch se začal ochlazovat. Přišlo to, čeho jsme se nejvíc obávali, že se stane. Otevřelo se nebe a začalo parádně pršet. Neměli jsme nic, pod co bychom se schovali. Všechny věci nám mokly. Největší problém byly lehátka a spacáky. Jediné co jsme měli, byla plachta pod sumce. Přivázali jsme tedy rohy ke stromům a udělaly provizorní přístřešek. Naštěstí kousek vedle nás rostl nějaký druh bambusu a tak jsme z něj udělali výstuže do plachty.

Před 7 hodinou na chvíli přestalo pršet a udělalo se takové skoro hrobové ticho. Jen kapky ze stromů padaly na plachtu přístřešku. Najednou uslyším hlásič. Podívám se na prut a vidím, že ryba na prutu poskakuje. Najednou to přišlo. Mohutný záběr dopředu a odvíjející se cívka navijáku. Na nic nečekám a začnu zdolávat. Záběr přišel na prut, který byl v půlce řeky. Už vím, že to bude pěkná ryba. Pořádně kope a chvíli si bere dost šnůry. Po cestě ke mně jsou 4 celkem velké hrany a tak mám strach, aby se ryba někde nevyřízla. Jsem však na 3 metrovém kolmém břehu, takže šnůra mi jde celkem vysoko a hezky nad vodou. Po nádherném souboji konečné dostávám rybu ke břehu. Je to parádní ryba přes 2 metry. Mám velkou radost. Uděláme pár fotek a pouštím ho zpět. Rychle prut navazuji a zavážím zpět.

Jdu si sednout k Jirkovi a vstřebáváme zážitek, který zrovna proběhl. Uběhlo sotva 10 minut a slyším opět hlásič. Podívám se na pruty a krajní prut, který byl po proudu zavezen ke břehu, je šíleně ohnutý a rychle se odvíjí brzda navijáku. Sekám, ale se sumcem jako by to nic neudělalo. Stále si to valí po proudu dolů. Po několika desítkách metrů ho konečně zastavuji a začínám pomalu otáčet. Jde to dost pomalu proti proudu. Sumec je ode mě asi 70 metrů, když to úplně ztuhne. Je ve vázce a já s tím nemůžu nic udělat. Volám na Jirku, že musíme na člun. Ryba tam pořád je, protože když trochu povolím, bere si šnůru. Sumec je omotaný o něco na dně a může jen jedním směrem. Najedeme přímo nad místo. Bohužel se mi asi 10 minut všemi způsoby nedaří sumce vyprostit. Už jsem bezradný a pomalu se smiřuji s tím, že sumce nevytáhnu. Poslední pokus zkouším na sílu. Zatáhnu brzdu a vší silou se opřu do prutu. Nejednou to povolí, až si sednu na zadek. „A je pryč,“ řeknu smutně Jirkovi. Pak ovšem dostanu pořádný kopanec do prutu. Sumec je konečně volný. Nevím, jak se mi to povedlo, ale to už je jedno. Boj začal na novo. Nakonec ho dostávám na hladinu ke člunu. Je to monstrum. Musím pomoct Jirkovi ho vytáhnout do lodi. Nebýt dlouhého návazce z Hard Mona, tak jsem rybu nikdy nevytáhl. Mono bylo úplně sedřené a sumec visel za něj. Být to za šnůru, tak by určitě praskla. Tak obrovskou rybu jsem nikdy na vlastní oči neviděl. Obří hlava a mohutné tělo. Když přijedu na břeh, volám Ivošovi, jestli mě přijede nafotit, protože Jirka musel hlídat ostatní pruty. Tam kde jsme, nejde rybu pořádně nafotit. Na břeh ji nelze vytáhnout a u břehu také není pořádně místo. Ivoš přijede a sumce vezeme jen kousíček po proudu na větší místo.  Po přeměření zjišťujeme, že má rovných 235cm. Je to pořádný tlustý obr. Pořídíme pár ocasových fotek a sumce s radostí vypouštím zpět do jeho domova. Jsem neskutečně šťastný, ale už i vyřízený. Jirka na svou dvojku pořád čekal. Já už toho měl plný kecky a chtěl sem si konečně trochu odpočinout a tak jsem navrhl, že klidně ať seká i moje pruty. Netrvalo to ani půl hodiny a záběr přišel na 3. z mých zavezených 4 prutů. Jirka se do toho pořádně opřel. Užil si také parádní souboj a na jeho konci čekala ryba 2m. Už se však stmívalo a tak jsme se rozhodli sumce uvázat a nafotit ráno. Když má člověk správný úvaz a ví, jak to má udělat, tak se sumci vůbec nic nestane. Nakonec přišel záběr i na 4. zavezený prut a ryba okolo 160cm. Tu jsme ani nefotili. Celou noc na nás pršelo. Nakonec ani plachta už neudržela nápor deště. Vše jsme měli promočené a byla nám hrozná zima. Ráno jsme hned za svítání začali balit. Z ničeho nic nás vytrhl zvuk hlásiče. Podívám se na Jirkovo prut. Ten je pořádně ohnutý a odvíjí se mu brzda na multíku. Jirka si užívá souboj na plno. Ryba mu nedává nic zadarmo. Nakonec ji ale dostane ke břehu. Když se přede mnou vynoří, tak vidím, že je to obr. Chytám ho za hubu a vytahuji ke břehu. Tipuji, že ryba má 220. Jirka si tedy počkal na dvě svoje dvojky na závěrečný den. Ta zima a déšť tedy za to všechno rozhodně stálo. Nakonec se ukázalo, že Jirkův sumec má 225cm. Uděláme tedy závěrečnou fotku s Jirkovo doublem a tím pro nás výprava končí.

Má první výprava do Francie pro mě tedy dopadla na výbornou. Odjížděl jsem spokojen, ale i dost vyčerpán. Rozhodně se tam ještě podívám, abych mohl zažít opět souboje s obry z nádherné řeky Rhony.

Doufám, že vás mé vyprávění o Francii nenudilo a můžu vás pomalu navnadit na další článek, který se bude chystat za nedlouho. V Čechách nám začala sumcová sezóna a já se do ní vrhl plnou silou. Nádherné ryby se mi podařilo pochytat i v našich vodách.

Tak vám všem přeji hodně úspěchů v letošní sezóně. A pro začínající sumcaře, kteří mi píší a chtěli by to po pár vycházkách bez úspěchu vzdávat. Pamatujte, že někde se začít musí. Nikdy to nevzdávejte a úspěch se časem dostaví.

Za Uni Cat Czech Team Brandys