Otočka na jih

Share Button

Bonjour přátelé a příznivci stránky Uni Cat. Zdravím vás francouzsky a asi tušíte proč. I přesto, že sumcová sezóna je u nás v plném proudu a mě se letos velmi daří, neodolal jsem příležitosti udělat si víkendový výlet s přáteli do jižní Francie. Plán byl jasný. Vyjížděli jsme ve středu večer s tím, že od čtvrtka do nedělního rána budeme chytat. Původně se mělo jed na Malou Rhonu, ale ve Francii panovala obrovská vedra a tak jsme se rozhodli, že zkusíme nějaký úsek, kde je rychle proudící a okysličená voda. Toto rozhodnutí bylo naštěstí správné.   

Po probdělé noci v dosti stísněných prostorách v trojmístné dodávce jsme konečně rozlámaní dorazili do cíle. Lodě jsme naložili u jednoho z ramen Rhony a pomalu splavovali úsek směrem po proudu. Co čert nechtěl, v plně naloženém člunu a neovladatelně se valícím po proudu jsem zjistil, že mi nejde motor. Nejspíše někde klepl vrtulí o kámen, ještě než jsem ho nastartoval. Jelikož už má něco za sebou, tak praskl klínek od vrtule. Naštěstí se mi podařilo na vodě motor rozebrat pomocí dosti omezeného nářadí (sumcové kleště a nůž) a z držáku Jirkova kýble vyrobit klínek nový. Konečně jsme mohli vyrazit a hledat nějaké slibné místo, kde se utáboříme.

Ostrov

Nakonec po pár kilometrech, kdy jsme se stačili všichni 3 pořádně spálit, jelikož všichni měli opalovací krémy někde v brašnách, jsme našli místo kde to zkusíme. Kluci rozbalili tábor na celkem rozšiřujícím se úseku pod rychle proudící vodou s pěknými dírami a mě cestou padlo do oka místo asi 500 m nad nimi. Z pomalu tekoucí vody vystupovaly peřeje, kde byly v mělké vodě vymleté hezké díry. Přímo uprostřed byl kamenný ostrov. Nebyl nějak velký, asi 10 m na délku a skládal se z jednoho kusu kamene. Mohl jsem zavážet jak přímo před sebe do peřejí, tak i po proudu dolů. Největší problém byl umístit stojany na pruty. Jediná možnost byla je dát do puklin v kameni a obložit ještě dalším kamením okolo.

Slunce pálilo a jediný stín mi poskytl deštník, který sem si vzal pro jistotu sebou. Zavezl jsem 3 pruty. Dva již s mrtvou rybou do peřejí a jeden po proudu dolů. Za nedlouho přišel první záběr. První sumec byl prcek asi do 120 cm na mrtvého cejna skoro 50 cm. Zavážím prut zpět. Když jsem uprostřed řeky a pustím kámen, že se vrátím ke břehu, uslyším hlásič. Vidím, jak se ve stojanu ohýbá prut a sumec si výpady bere šnůru. Rychle spěchám se zavezeným prutem v ruce ke břehu. Házím ho na břeh a snažím se dostat na břeh k prutu. Jednou rukou však musím přidržovat člun, aby mi ho proud nevzal. Sumce začnu pomalu přitahovat zpět proti proudu. Díky mělké vodě se šnůra chytá za hrany a téměř každého sumce musím zdolat ze člunu. Nakonec sumce dostanu do člunu a vidím, že to není žádný obr, ale ani prcek. Hezkých 175 cm a celkem pěkně stavěný. Pustím ho zpět a znovu zavážím. Za chvílí přijde další záběr a rybu do 150 cm pouštím ihned ze člunu. Zavezu opět 3 pruty. Hodinu se nic neděje a začíná se šeřit. Najednou cítím ten božský klid na duši, jak si tak ležím při západu slunce sám na ostrově. Okolo mě jen cvrkají cikády a kvákají žáby. Lehký vánek a trocha toho ochlazení konečně. To je ten okamžik. Přesně pro takový relax a klid jsem začal před 25 lety rybařit.

Z tohoto klidu mě vyruší zvuk hlásiče. Otočím se a prut je ve stojanu směrem po proudu je brutálně ohnutý a rychle se odvíjí brzda navijáku. Mám problém vyndat prut ze stojanu a přijde mi, že to trvá nekonečně dlouho. Když se mi to podaří, tak si sumec stále bere a já ho jen mohu trochu přibržďovat. Po chvíli vše povolí. Sumec mi upláchl. Zklamaně postavím prut do stojanu a jdu si lehnout. Nyní už je skoro tma a dál už nezavážím. Okolo ostrova je těsně pod hladinou spousta balvanů a jde mezi nimi kličkovat jen za světla. Ve tmě poslouchám pukání sumců, kteří loví okolo mě. Ve vodě zůstávají dva pruty a já jdu spát. Celou noc je ticho. Před 5 hodinou ranní mě probudí hlásič. Prut, který mám zavezený asi 10 metrů před sebou pod těmi největšími peřejemi, dostal záběr. Na prutu byl nastražený mrtvý cejn. Stačil leknout, než sem ho tam dal. Ryba si hezky v peřejích bere a já musím dávat pozor na malý ostrůvek, který je uprostřed a ryba jede za ním. Šnůra se mi o něj na chvíli zachytí a mám strach, že ji přeříznu. Na člun se mi však ještě nechce. Je ještě skoro tma a já se bojím o motor člunu. Nakonec se mi podaří sumce vymanit a ani nevím jak, ho dostat mezi balvany ke břehu. Je celkem velký. Pošlu ho na vodítko a jdu si lehnout. Prohlédnu si ho lépe za světla a zároveň si ho nafotím. Opět mám sebou svá vodítka, která jsou dělaná z 2 metrů gumového lana, aby sumce zpomalilo a neublížil si, když chce tahat a 7 metrů standartního. Vodítko je zakončené potahem z hadice, takže sumcovi v tlamě hezky klouže a nijak mu neubližuje. Ve Francii je tento postup legální.

Ve vodě mi tedy zůstává jen jeden prut a já jdu ještě na chvíli spát. Okolo 8 hodiny přijde záběr i na poslední prut. Ryba už si pěkně bere a nakonec mi zajede i do vázky. Sedám už na člun a vyrážím za ní. Když se mi ji podaří vymanit z vázky, tak souboj ještě nekončí. Pořád se jí nechce k hladině a proud od peřejí nás pomalu unáší dolů směrem ke klukům. Už vím, že to je konečně pořádná ryba. Když se mi ji podaří natáhnout do člunu tak tuším, že má přes 2 metry. Zajedu zpět na ostrov a pošlu ji taky na vodítko. Zavolám klukům dole, jak se jim dařilo a jestli mě mohou nafotit. Během hodiny přijede Jirka. Ten nakonec měl také úspěch a podařil se mu sumec 201 cm. Ryby změříme a nafotíme. Menší měří 189 cm a vetší 206 cm. Hezká dvojice ryb a já jsem spokojený, že za tuto krátkou výpravu se mi povedlo chytit takovou rybu. Oba sumce pustíme a jdeme balit na další místo.

Sumcobraní

Splavali jsme kousek po proudu a našli další zajímavý flek pod celkem silnými peřejemi. Řeka se tu rozšiřovala a u břehu jsme našli hezké jámy. Kluci natáhli každý dva pruty po proudu na hladinovku a já dva pruty nad nimi na podvodní splávek. Najednou to začalo. Pár minut od zavezení začali chodit záběry jeden, za druhým. Neustále někdo z nás zdolával, nebo zavážel. Pruty se ve vodě nestihli ani ohřát. Nejčastější velikost ryb byla okolo 170 cm. Jirka chudák dostal dva záběry, když byl i na člunu a zavážel jiný prut a tak jsme zdolávali sumce i na jeho pruty. I přesto, že jsme měli každý jen dva pruty zavezené, rychlým tempem nám docházely nástražní ryby. Rozhodl jsem se, že budu dávat jen jeden na živou a druhý na mrtvou s montáží na rotační splávek. Klid nastal v podstatě až o půlnoci. Konečně jsme si v klidu sedli. V noci jsem ještě zdolal sumce přes 150 cm a Jirka 170 cm. To byly ovšem poslední sumci chycení zde ve Francii. Druhý den se ochladilo a začal dlouhý déšť, který vydržel až do nedělního rána. Vzhledem k tomu, že jsme neměli skoro žádné nástražky, rozhodli jsme se, že už se nebudeme stěhovat. Pár záběrů ještě přišlo, ale šlo většinou o ataky prcků, kteří nám pozabíjeli zbytek ryb.

Za tyto dva dny se mi podařilo chytit 9 sumců a byl jsem i tak spokojený. Kdybychom měli více nástražek a zaváželi na 4 pruty, na které se smí chytat ve Francii, řekl bych, že by sumců bylo o mnoho více.

Letos se již do Francie nejspíše nepodívám, ale příští rok se pokusím opět do této krásné země vrátit a zkusit ulovit nějaké místní monstrum.

Za Uni Cat Czech Team Brandys.