Pátek třináctého

Share Button

To by nebylo pátku třináctého aby se mi něco nepřihodilo. A ani tento den není žádnou vyjímkou, už od rána mám zlé tušení, že se něco stane. A taky že jo. Po příjezdu do bývalého zaměstnání zjišťuji, že mi odeslali výplatu na jiný účet. Tak alespoň pro někoho byl tento den na chvíli krásný 🙂 Ještě že jsem zde skončil…mám toho hned po ránu dost. No a není všemu konec, čekali mě ještě neshody v komunikaci…ale to znáte asi každý. I když mluvíme stejnou řečí, občas si mi lidé prostě nerozumíme…mám toho dost a tak se bez váhání ženu k řece.

Je krásné dopoledne. Na říjen přímo překrásně, sluníčko hřeje a teploty na slunci dosahují až 21 stupňů. Navíc se nepohne ani lístek na stromě. Vítr nefouká což bude pro lov z lodi úplně ideální, nebudu muset bojovat s nárazovým větrem co by mi měnil směr driftu. V těchto podzimních dnech miluji lov vertikální přívlačí a panující bezvětří je pro tento styl lovu naprosto ideální. Nejraději používám mrtvé rybky na vertikálním systémku Fireball. Rybky mám naloveny a zmrazeny už z předešlých dnů a tak mě v cestě k vodě nic nezdržuje.

fireball systém

Než se dostanu na lovné místo potvrzuje se opět síla magické třináctky. Během cesty k vodě se rozfoukal takový vítr, že nešlo udržet loď v kurzu ani se zapnutý motorem. Na svém oblíbeném místě lovit nemůžu. Rozhoduji se proto vydat dál po proudu a hledat zákrutu řeky, kde nebude tolik foukat. To se mi zhruba po šesti kilometrech daří a můžu začít chytat. Ovšem ani po třech hodinách jsem neměl ani drbanec. Na echolotu vidím krásnou práci mé nástrahy, ovšem už žádnou reakci sumců. Centimetr po centimetru oťukávám dno a úplně beznadějně. V této zátoce sumci prostě nejsou a tak se rozhoduji k návratu. Během cesty se opět ozývá třináctka…motor mi chcípá při každém přidání plynu a můžu jet jen na volnoběh. To ovšem při silném větru co fouká nelze. Nechávám se proto sfouknout ke břehu, kde jsem se uvázal a snažím se řešit problém….super, pokud se mi motor nepodaří zprovoznit nevím kdo mi pomůže. Zbývá zhruba hodina a půl do setmění, kdy konečně startuji motor ! No paráda, po těch nadávkách už to asi nemohl vydržet mě poslouchat a raději nastartoval. Po cestě do kotviště se zklidňuje i vítr a tak se na chvíli zastavím na místě, kde jsem chtěl lovit původně. Před pár hodinami jsem zde skákal na přelévajících se vlnách a teď je hladina jako zrcadlo. Teplota vody se zvýšila z 11 na 12 stupňů. A tak jdu na věc…ovšem vertikál opět nic. Echolot ale ukazuje ryby ve sloupci. Když jsem k jednomu ze stínů přitáhl nástrahu, stín se zvětšil a hned na to přišla rána do prutu…tak tohle jsem nečekal a ztrácím nástrahu. No alespoň jsem jednoho vousa nakrmil. Jelikož to byl poslední cejn, kterého jsem měl, sahám po přívlači. Wobler s ponorem do 2 m je ideální…přesně v téhle hloubce jsem viděl echo ryb a tak začínám házet….no a po pár hodech se konečně dočkávám i záběru a pořádné zdolávačky. Však se podívejte sami, jak mě sumík tahal i s lodí jako by nic….

Za Uni Cat Team Czech Republic Vašek Jícha