Procitnutí na Rhónu – část II.

Share Button

Procitnutí na Rhónu – část II.

Trvalo to víc než rok. Rok 2011 byl pro mě po pracovní stránce příliš hektický, než abych mohl zavítat ke břehům Rhónu. Byl to tedy až rok 2012, kdy se mi podařilo uvolnit se na dva týdny a vyrazit na sumce do mé oblíbené destinace – jižní Francie. Doufal jsem, že tentokrát jsem již nic nepodcenil a na sumce se opravdu připravil. Rok jsem pročítal literaturu, články i internet a snažil se vstřebat to, co mi doposud unikalo. Ani co se výbavy týče jsem nezahálel. Teď už stojím na břehu Rhónu a kochám se pohledem na dva  sumcové pruty s multiplikátory, na kterých je plný návin kvalitní pletené šňůry o nosnosti 90 kg. Láďa s námi tentokrát nemohl vyrazit, jelikož se mu měl narodit brzy potomek, a tak jsem vyrazil já s Lachtanem jako jediní rybáři v doprovodu několika kamarádů, kteří přijeli užívat středomořské klima.

09

centrum Avignonu je pro mě stále nepokořenou výzvou

Po příjezdu k mému podivu vše probíhalo až příliš hladce. Každý věděl co má dělat, aniž by mu to někdo říkal. Vypadalo to, jako by se skupina rozdělila na dva týmy, které spolu závodí. Než jsem začal vykládat věci z auta, jeden už pobíhal s mačetou sekajíc rákosí, druhý už držel v ruce pumpu a dožadoval se nafouknutí člunu. Snažím se tuto horečku krotit vychlazenou plzní, ale marně. Každý dychtivě dopíjí až do dna a vrací se rychle k tomu, co je potřeba udělat. Je přece již poledne a před setměním musí být pruty ve vodě. Netrvá to dlouho a vše je nachystáno. Teď už v klidu usedáme do křesel a začínáme lovit na feeder nástrahy. Ani to netrvá dlouho a za chvíli už máme několik karasů ve vezírku a tak začínáme zavážet. Já se nemohu dočkat, až budu moci zavést ke druhému břehu, a tak se do člunu drápu jako první. Chvíli to trvá, ale po chvíli jsem na druhém konci Rhónu u ostrova. Zde vidím množství popadaných stromů ve vodě. Chvíli se nechám hypnotizovat větvemi pod vodou, které pomalu mizí v modré temnotě. Nejraději bych kotvu hodil přímo tam, ale to by byl nesmysl. Zde by sumec snadno zajel do své skrýše a žádná šňůra na světě by ho nevytáhla. Kousek couvnu a umístím svou kotvu asi 3 m od spadlého stromu, asi 5 m od břehu. Hloubka je tu slušná odhadem 5-6 m. To samé provádíme s ostatními pruty. Mezery mezi jednotlivými splávky máme okolo 30 m, což stačí k tomu, aby se sumec nezamotal do vedlejšího prutu. Protože chytáme 5 m od protějšího břehu, sumec po záběru nemá na výběr a vyrazí na volnou vodu směrem k nám. Tím nám boj celkem ulehčuje a my v podstatě korigujeme pouze směr. Boj nastává, až když sumce dotáhneme k našemu břehu. To už ale bývá sumec trochu vyčerpaný a tak zpravidla nejsou problémy sumce vytáhnout až na pláž. Začíná se stmívat. Nefouká vítr. Je ideální počasí. Na grilu se peče maso, Tity nás po dvou letech vítá s výběrem vychlazených francouzských vín a my s napětím očekáváme první záběry.

08

jeden z přítoků Rhónu – i zde se vyskytují sumci

Po několika hodinách čekání nás prvotní horečka pomalu opouští a dohání nás únava z cesty. Netrvá to dlouho a postupně všichni mizí ve svých spacácích a tak i já se chýlím ke spánku. Už si nevzpomenu co se mi zdálo, ale rachot rolničky byl dostatečně silný na to, aby mě vzbudil ne dlouho po tom co jsem usnul. Snažím se nepanikařit a v klidu se vymotat ze spacáku, ale čím víc rolnička a teď už i brzda řve, tím hůř mi to jde. Nakonec se vysvobozuji z té pavučiny spacáku, deky, hadrů i karimatky a vytahuji prut ze stojanu. Dotahuji lehce brzdu a přisekávám. Ihned cítím rybu, jak svérázně táhne nikoli směrem ode mě, ale do strany. Na radu mého kolegy utahuji brzdu ještě víc a začínám přitahovat ze všech sil. Po chvíli cítím, že se mi podařilo sumce přesvědčit aby změnil směr. Začal se přibližovat ke mně, odpor slábnul a já mohl v klidu vydýchat prvotní vzrušení. Po několika minutách je již u břehu, kde vytváří poslední vlny odporu a pak už se nám ho daří dostat na mělčinu. Už teď je mi jasné že, jsem překonal svůj osobák z roku 2010. Metr ukazuje krásných 194 cm a já jsem štěstím bez sebe. Komentáře typu „škoda, skoro dvoumetrovka“ mě nechávají chladným. Sumce vyfotíme ve vodě a neprodleně jej vracím tam, kam patří. Usínám s pocitem dobrého začátku.

01

má první ryba výpravy a hned nový osobák 194 cm

V hlavě mi běhají myšlenky jako stádo splašených koní, zkrátka pravý opak prvních dvou výprav, kdy jsem nebyl připraven a pak hluboce litoval. Ráno a vlastně i další dny vše probíhá v podobném duchu.  Já s Lachtanem ráno lovíme nástražní ryby a odpoledne zavážíme na noc. Ryby berou, ale kromě prvního sumce jsou to vše menší ryby. Několik sumců za noc mezi 150 – 170 cm se stali pravidlem. Je pravda, že se našly i výjimky. Někdy se nechytlo nic, někdy jeden či dva sumci. Někdy zase foukal Mistral a tak se vůbec nechytalo. Při lovu nástražních ryb jsme výhradně chytali karasy. Čas od času se však spletl i cípal a to je opravdová lahůdka co se zdolávání týče. Tato brakická ryba je extrémně silná, dělá prudké dlouhé výpady a také vyskakuje nad vodu. Vzdáleně připomíná amura, ale nedorůstá jeho velikosti. Ty největší, co jsme chytili, měli okolo 50 cm. Toho rána jsem jednoho takového cípala měl na prutu. Začal mi vymotávat z cívky vlasec a abych o něj nepřišel, pustil jsem se vodou po pláži za ním. Byl jsem vzdálen od našeho místa asi 20 m, stál jsem po pás ve vodě. Snažil jsem se vodit rybu tak, abych vlascem zachytil co nejméně travin, které u břehu tvoří hustý porost táhnoucí se ode dna až k hladině. V tom vidím, jak se ze zatáčky ve velké rychlosti vyřítil vodní skútr s 3 lidmi na palubě. Jedou blízko břehu, mávám na ně, ale nevšímají si mě. Zkouším křičet, ať někdo vyndá moje pruty ze stojanu, ale nikdo mě neslyší a já vidím, jak se skútr blíží do míst, kde má šňůra protíná vodní hladinu.

05

cípal – velmi bojovná ryba

Chci si zakrýt oči, abych případné oddělení hlav od těl neviděl, ale stojím jako zkoprněný a nedělám nic. Skútr začíná zpomalovat. Můj prut ve stojanu se plynulým pohybem ohýbá, poté se ohýbá i stojan vše se napíná do jedné roviny. Špička skútru se potápí pod vodní hladinu, na chvíli se zastaví a pak se zpět vynoří pohybem vzad – praskla trhačka. Všichni tři ztrácejí rovnováhu a padají do vody. Nevím, co mám dělat. Kdo co udělal špatně (sem se přeci s motorovými čluny nesmí) a tak utíkám pro člun. Periferním viděním pozoruji splávek, který vyplaval na hladinu a unášel ho vítr od protějšího břehu směrem k nám. Než se dostanu ke člunu vidím, že všichni tři se škrábou na skútr a mně se ulevuje, jelikož vypadají v pořádku. Přesto se všichni nějak divně na tom skútru motají a ne a ne odplout. Popadnu vesla a jedu k nim, akorát nevím, jestli jim vynadat nebo se omluvit? Už vidím, jaké měli štěstí. Šňůru zachytili nikoli svými krky, ale řídítky cca 40 cm výškový rozdíl. Takže stačilo jet o 2 -3 m blíže ke břehu a …. Když jsem dojel až k nim, vidím že můj koncový splávek se jim podařilo dotáhnout až k nim. Proto se na tom skútru tak motali. Teď už bylo vše rozmotáno a velitel plavidla triumfálně zvedl splávek s montáží a karasem a v angličtině mi gratuloval k mému úlovku. Jeho dvě kamarádky na něj hleděly s obdivem, všichni vypadali spokojeně. Snažil jsem se jim vysvětlit, že jsem nic neulovil a že to je jen nástražní ryba. Setkal jsem se však s nepochopením, jelikož jejich úsměvy se vytratily. Podali mi splávek i s karasem a se řvoucím motorem zmizeli, odkud přijeli. Já byl rád, že se nemusela volat záchranka. I když jsem přišel o cípala a musel znovu navazovat sumcovou montáž, hodnotil jsem tento incident jako dobře skončený. Tento den jsem lov vzdal. Přepadla mě letargie. Lehl jsem si pod strom, nechal ušní bubínky zaplavit rachotem cikád. Ty jako by tušily, že se blíží jejich konec a tak se snaží jedna překřičet tu druhou, aby to byla právě ona, která přiláká svého partnera. Ve vodě mám vyvezen už pouze jeden prut a usuzuji, že na tom nic pro dnešek měnit nebudu.

10

se západem slunce rostou naše očekávání na záběr

Začíná se stmívat a než ulehnu do spacáku, ozve se několikrát jasné cinknutí a já už běžím k prutu, abych zasekl. Od protějšího břehu pomalu zdolávám sumce, který podle kladoucího odporu nebude žádný gigant. Taky že ne. Se svými 173 cm se jedná spíš o adolescenta. Zajímavá je na něm jiná věc. Jeden vous má netypický tvar. Pravděpodobně si jej zlomil či jinak poranil v mládí. Teď je již vše zahojeno. V půlce délky tohoto vousu je kolmo zlomený. Na druhou stranu od této zlomeniny trčí malý pahýl o délce několika cm. Nevypadá to, že by mu to nějak v životě vadilo a tak ho ihned bez focení vracím do vody a již zalézám do spacáku. Pro dnešek se toho událo dost a tak usínám se zvláštním pocitem, že nemám ani jeden prut ve vodě. Usínám rychle. Nestává se často, abych mohl spát, aniž by hrozilo, že mě vzbudí rachot rolničky a já s bijícím srdcem na poplach lezu ze spacáku, hledám čelovku  a absolvuji celý ten kolotoč. Ráno k mému nemilému překvapení začal foukat Mistral. Chytat se nedá a tak padá rozhodnutí, že dnešek bude věnován jiným záležitostem. Jako jsou nákupy, úklid tábořiště a rybářských věcí. Na večer se vítr přeci jen trochu uklidňuje. Připravujeme co je nezbytné a na noc přeci jen zavážíme. Vítr se sice uklidnil, ale i tak stále foukal a to se odrazilo i na výsledku. Za celou noc jsme neměli ani jeden záběr. Až ráno, když vítr přestal foukat úplně. Přichází záběr na prut, který jsem kvůli povětrnostním podmínkám včera vyvezl jenom kousek od našeho břehu. Velikost ryby neodhaduji. Jsem si vědom toho, že je ryba seknutá na krátkou vzdálenost, míří na volnou vodu v plné síle a tak je těžké odhadnout její velikost. Po chvíli ale rybu zastavuji, otáčím a již bez většího odporu táhnu ke břehu. Když sumce vytáhnu na pláž, nestačím se divit. Aniž bych mu vyndal háky, nevěřícně sleduji že má jeden fous zlomený úplně stejně jako sumec, kterého už jsem chytil. Chvíli nevím co si o tom myslet, ale pak mě napadá otevřít mu tlamu a podívat se dovnitř. Trojhák má seknutý v pravém koutku. V levém koutku, světe div se, jsou vidět tři malé ranky po trojháku. Ryba, která byla chycena před cca 30 hodinami u protějšího břehu, neváhala zaútočit znovu v úplně jiné části řeky. Nevím, jestli se tím dá definitivně vyvrátit tvrzení, že píchnutá ryba jen hned tak nezabere. Asi záleží na apetitu dané ryby. Každopádně po této zkušenosti se nebojím tvrdit, že i píchnutá ryba pokud má hlad zaútočí znovu bez ohledu na to, jestli byla nedávno na břehu nebo ne. O pár dní později, to přišlo.

02

prvotní zjevení obra 222 cm

Při západu slunce mezi 21 a 22 hodinou přichází záběr od protějšího břehu. Ihned zasekávám a začínám rychle přimotávat. Po chvíli si začínám říkat, že je něco jinak než obvykle. I když jsem si jist, že záběr sedí a mám tam rybu, téměř vůbec ji necítím. Ryba nejen že rychle plave směrem ke mně, ale zároveň po proudu do strany. Nebylo by na tom až tak nic nezvyklého, nebýt té rychlosti. Během několika málo okamžiků sumec musel urazit přes 100 m. Teprve když se přiblížil k našemu břehu, otočil se a pokusil se o výpad dolů po proudu. Zde jsem poprvé ucítil to, s čím jsem doposud neměl co do činění. I přes utaženou brzdu se najednou rozezněla cívka a sumec mi vesele vymotává metr po metru z navijáku. Byl to souboj, který jsem do té doby nikdy nepodstoupil. Trvalo to celých dlouhých 30 min, než se mi podařilo sumce dostat ke břehu. Všichni netrpělivě na pláži vyhlíželi, kdy se ryba objeví. Do té doby se nikomu z nás nepodařilo vytáhnout rybu, která by pokořila magickou hranici 2 m. Pevně jsem doufal, že po neúspěchu z prvních výprav bych konečně mohl mít jednou štěstí a vytáhnout velkého sumce. Když se sumec u hladiny objevil poprvé, bylo všem jasné, že tato ryba 2 m mít bude. Vytahujeme sumce na pláž, natahujeme metr a s Lachtanovými slovy „pěkně to tam naskakuje“ se ryska zastavuje na hranici 222 cm. Euforie kterou v ten moment prožívám se slovy těžko popisuje. Ten kdo se již popasoval s jakoukoli trofejní rybou mi dá jistě za pravdu. Srdce buší, v hlavě milion myšlenek a třesoucí se ruce. Nejprve se snažím vyfotit se sumcem sám, ale moc mi to nejde a tak volám na pomoc kolegu. Ani ve dvou se nám však nedaří udělat pořádnou fotku, jelikož nedokážeme sumce zvednout tak, aby byl vidět celý. Po několika minutách mi dochází, že v tomto adrenalinem nabitém zážitku asi nic moc nesvedeme.

03

ani ve dvou se nám ho nedaří zvednout

Nechci zbytečně dlouho trápit sumce pobytem na suchu kvůli perfektní fotce. Nechám ho chvíli ležet v mělké vodě. Sleduji jeho obrovité žábry, jak mohutně nasávají vodu a sumec se pomalu začíná zotavovat. Obří hlava sumce pod tlumeným světlem čelovky ještě umocňuje tuto až mystickou podívanou na tvora, který je bezpochyby králem této podvodní říše. Netrvá to dlouho a sumec plynulým mávnutím ocasní ploutve mizí v temné hlubině a za sebou zanechává jen zvířený písek. Sedím, přemýšlím, nemám slov. Tento sumec se oslavoval dlouho do noci a do dnes je v mé paměti zapsán jako jeden z nejsilnějších soubojů, které jsem absolvoval. I Lachtan si nakonec vytáhl svůj nový osobák. Nejednalo se tentokrát o sumce v noci, nýbrž přes den. Se svými 217 cm se stal jeho novým rekordem. Při fotografování jsme si všimli, že je tento sumec zraněn. Na spodní straně břicha měl velkou ránu vejcovitého tvaru o průměru cca 10 cm. Rána nekrvácela, ale ani nevypadala zahojená.

06 07

cikády k jížní Francii neodmyslitelně patří – Lachtanův zraněný sumec

I vzhledem k pravidelnému tvaru rány jsme nebyly schopni určit jak k tomu mohl ten sumec přijít. Jinak sumec vypadal naprosto v pořádku a tak po vyfocení zamířil zpět lovit svou kořist do proudů Rhónu. Tento rok potvrdil přísloví do třetice všeho dobrého a my odjížděli s pocitem maximální spokojenosti. Nachytali jsme nejen spoustu sumců, ale vytáhli jsme si každý i svůj osobák. Výprava zkrátka nemohla dopadnout lépe. Dáváme Provensálsku sbohem a vracíme se zpět do ČR.

Za Uni Cat Team přeje Petrův Zdar Ivo Zbořil.