Procitnutí na Rhónu – část III.

Share Button

Procitnutí na Rhónu – část III.

Rok 2013 z pohledu úlovků byl velice průměrný. Co mi však zůstalo v živé paměti, byl příjezd na naše místo. Tentokrát jsme sebou vzali nového kolegu, kamaráda Tondu. Ihned po příjezdu vypukla jako vždy lovecká horečka a my se spěchem nahazovali jeden feeder vedle druhého, abychom měli co nejdříve dostatek nástrah. Netrvalo dlouho a vezírek byl plný karasů a my začali vesele zavážet na svá prověřená místa. Nikoho z nás nenapadlo, že během první hodiny vytáhneme dvě krásné ryby. Nejprve Lachtan vytáhl sumce 196 cm a ihned potom jsem já zdolal sumce 192 cm. Tonda si už tehdy stěžoval, že mi taháme ryby a on nic. Na mé tváři tyto stížnosti vykreslovaly nostalgický úsměv, neboť jsem si hned vzpomněl na mé první výpravy, kdy Lachtan s Láďou tahali rybu za rybou a já nic. Kupodivu i Tonda na tom po první výpravě zůstal téměř stejně jako já po první výpravě, tedy bez výsledku.

08

dopolední lov nástrah

Říkám téměř, jelikož rybu útěchy ve velikosti okolo 1 m přece jen zdolal. Vytáhlo se mnoho sumců, osobák však nepadl, a proto bych se v tomto článku rád rozepsal o rybařině ve Francii jako takové. Nebudu Vám povídat o rybolovných technikách, ani o návnadách, ani o vlivu počasí. O tom všem bylo napsáno mnoho knih a internet praská ve švech, co se týká výše uvedených informací. Čeho však nenaleznete mnoho, jsou informace týkající se povolenek, rybářské stráži lovu přes noc atd. Trvalo mi to několik let poznávání nejen během výprav, ale také učením se francouzského jazyka. Když jsem se vyptával místních rybářů, mnohdy byly jejich výpovědi protichůdné, a tak mi nezbývalo nic jiného než přečíst jejich rybářský řád a vyptávat se spíše profesionální rybářské stráže.

při východu slunce byla aktivita sumců srovnatelná s tou při západu

V nedávné době české rybářské internetové portály zaplavily články o tom, že bude u nás možno zakoupit krátkodobé povolenky k rybolovu bez zkoušek nutných pro získání rybářského lístku. Sepisovaly se petice, diskutovalo se a tak nějak to nebylo českými rybáři vlídně přijato. Nedokážu si představit, že by někdo jel do Francie (ale i jiné země) na týden na ryby a musel by v nějakém okresním městě hledat příslušný úřad a v jejich jazyce podstoupil zkoušku znalosti daného zákona. Chápu, že rybáři mají strach o ryby, o klid i pořádek u vody. Nicméně za toto by dle mého názoru měla ručit rybářská stráž ve spolupráci s rybáři samotnými. Jinak nemůžeme chtít, aby Česká republika byla atraktivní destinací pro zahraniční rybáře. Já tedy toto rozhodnutí přijímám kladně za předpokladu, že bude dodrženo to, co bylo deklarováno na začátku tohoto nápadu. Tito rybáři nebudou mít žádné úlevy, co se týče zákona o výkonu práva rybářského, potažmo rybářského řádu.

05

sumec, který se nechal vyprovokovat k rannímu záběru hřejivými paprsky slunce

Zde ve Francii je získání povolenek mnohem jednodušší. Takřka v každém rybářském či loveckém obchodě je možné povolenku k rybolovu zakoupit. Na výběr jsou bohužel pouze týdenní (30 EUR) a roční (90 EUR), což je trochu nepraktické, jelikož většina rybářů jezdí na výpravy okolo dvou týdnů a jsou tak nuceni zakoupit 2 týdenní. Když ale vezmu v potaz, jak jsou zde vody zarybněné, že se může lovit na 4 pruty a že hájení dravců je pouze únor – duben, pokládám to za přijatelnou daň. Panuje hodně zmatků ohledně nočního lovu. Oficiálně se nesmí lovit půl hodiny po soumraku a půl hodiny před rozedněním. Ještě než se rozepíšu o nočním lovu, je potřeba uvést následující. Nikde ve Francii se v noci nesmí lovit na živou či mrtvou nástrahu. Pokud je lov v noci povolen, jedná se pouze o lov na návnady. To znamená že sumcaři smí v noci chytat pouze na boilies či rousnice. Tam kde se smí lovit v noci je daný úsek vyznačen cedulemi, popřípadě se o tom dočtete v rybářském řádu. Každá voda to má jinak a není jednoduché se v tom vyznat, proto doporučuji se ptát přímo tam, kde kupujete povolenku na konkrétní úsek, kde chcete lovit. Uvedu jeden příklad. Slepé rameno, na které chodím často lovit má dobu lovu omezenu tak, jak jsem to neviděl nikde jinde. Smí se chytat od svítání do západu (+\- 30 min) vyjma víkendů, kdy se smí lovit na návnady celou noc. Krom toho se zde může lovit přes noc a celý týden v období hájení dravců (únor-duben). Tento příklad podtrhuje fakt, že každá voda může mít různou dobu lovu.

07

toto místo navštěvujeme již několik let

V čem se splést nemůžete, je lov na nástražní rybu. Jakmile Vás v noci přistihnou při lovu na nástražní rybu, máte problém. Co se týče rybářské stráže, mám s nimi kladné zkušenosti. Je nutno říci, že mě zde během několika výprav kontrolovali vícekrát, než v ČR za celý můj život. Nikdy nekontrolovali počty prutů, na které lovím, ani co mám na háčku. V noci jsem kontrolu nikdy nezažil, ale to neznamená, že v noci kontroly neprovádějí. Nevím, jak přísní budou na cizince a co způsobí jazyková bariéra, a popravdě to ani vědět nechci. Minulý rok jsem chytal se svým francouzským kolegou, když tu ho přepadla nuda, jelikož nebralo a tak vytáhl malý proutek na lov bělic. Jenomže to byl pátý prut ve vodě v ten nejméně vhodný okamžik. Přijela rybářská stráž, které to neuniklo. Po předložení potřebných dokladů nám popřáli krásný den a odjeli. Kolegovi za týden přistála ve schránce obálka s předvoláním k městskému soudu. Tam jsem kolegu nechal jít samotného, vyprávění mi přece jen bude stačit. Shrnuto podtrženo musel soudci vysvětlit důvody svého konání, musel se omluvit, slíbit že už to neudělá a samozřejmě zaplatit pokutu 150 EUR. Občana cizího státu před soud jen tak poslat nemůžou, ale zato mají pravomoc přivolat policii a ta má pravomoc konfiskovat majetek, tedy rybářské vybavení. Jako perličku uvedu, že koupí povolenky jste oprávněn taktéž lovit vodní žáby, tedy především skokany. Už někdo napsal článek o lovu sumců na žáby?

DSCN7251

dva náhoďáci zabrali v rozmezí 10 min při lovu nástrah

Rok 2014 se pro mě stal rokem přelomovým. Do Francie jsem tentokrát vyrazil v červenci s tím, že zde zůstanu až do konce srpna. Vyrazili jsme ve stejném složení jako loni. Já, Lachtan a Tonda. Po příjezdu na naše místo vše probíhalo mnohem klidněji než roky předešlé. Na nic se nespěchalo. Když došlo na zavážení, nechal jsem Tondu ať si zaveze jako první, na místa která se mu nejvíce líbí. Věděl jsem, že mě na rozdíl od kluků čekají dva měsíce rybařiny a tak nemám kam spěchat. Pro Tondu se tato výprava začala vyvíjet velmi příznivě. Po první noci si při východu slunce vytáhl menšího sumce v délce 167 cm.

Tondova ranní ryba – 167 cm

A o pár dní později již měl na břehu svého prvního sumce přes 2 metry,, přesněji 207 cm.

DSCN7323

Tondův sumec a nový osobák 207 cm

Tak plynul den za dnem a ryba za rybou. Tity nás jako vždy hostil a nezapomněl připravit jeho oblíbené šneky, které i přes prvotní odpor zachutnali i nám. Když přijel jeho kamarád Gerome ihned naléhal, jak rád by si chtěl chytit sumce. Slíbil jsem mu, že až bude záběr, může si ho zdolat. Záběr přišel zanedlouho. Gerome chytil prut a začal rybu zdolávat. Tvrdil, že už ryby chytal, ale zřejmě to byly spíš rybičky než ryby, neboť mu zdolávání vůbec nešlo. Ba co hůř. V momentě kdy sumec udělal výpad a roztočila se brzda Gerome na sílu otočil kličkou, ozvalo se křupnutí a naviják to měl takřka za sebou. Rybu jsem musel nakonec zdolat sám. Jednalo se o malého sumce, ale v kombinaci s nezkušeným rybářem to stačilo k tomu, aby mi pokazil naviják. Července byl pryč, kluci se vrátili do ČR a já osamocen čekal, až za týden přijede na lov otec se švagrem. Osamocen jsem vlastně nebyl úplně. Zůstal zde náš francouzský kamarád Tity s jeho obytným autobusem. Často jsem s ním večer, při sledování mistrovství světa ve fotbale, procvičoval svou francouzštinu. Tak tomu bylo i tentokrát. Sledujeme zápas, komentujeme dění a mě nenechává chladným jedna myšlenka. Mám přeci vyvezeny dva pruty. Už tu sedím dvě hodiny. Co když byl záběr? Nechám pozvolně tuto myšlenku vstřebat a dál sleduji, jak Brazilci na vlastním mistrovství dostávají sedmičku od Němců. Po konci zápasu se loučím s Titym a odcházím zkontrolovat pruty a ulehnout. Příští pohled, který mířil na prut, mě rychle vyvedl z mé letargie. Viděl jsem kompletně vymotanou cívku z multiplikátoru. Šňůra držela na očku upevněném na ose cívky. Prut je uhnutý, ale žádný pohyb. Když vytáhnu prut ze stojanu, instinktivně běžím po pláži, ve směru odkud vede šňůra. Mým cílem je získat alespoň několik málo metrů šňůry zpět na cívku. To se mi naštěstí daří. Napadá mě, že šňůry jsem tam měl dost a ani brzda multiplikátoru nebyla bůhví jak povolená. To znamená, že sumec musel vydat hodně úsilí, aby to vymotal celé. Přetrhnout šňůru už však nedokázal a já pravděpodobně přišel za minutu dvanáct. Boj netrval dlouho, jelikož sumec byl opravdu unavený. Velmi milým překvapením bylo to, že to nebyl žádný mrňous. Tento sumec se svými 205 cm mi opět připomněl, že od prutů by se nemělo odcházet. Sumec dostal svobodu a já začal pomalu přemýšlet, kam přesně vyrazíme lovit, až přijedou členové mé rodiny.

01

každá ryba potěší, i když to není gigant

Když za mnou přijel táta a Richard loni chytat kapry, netušil jsem, jak snadno můžeme i na takovéto vodě pohořet. Richard je kaprař a představa, že si ve Francii vytáhne pořádného macka byla natolik přitažlivá, že pozvání neodolal a na týden přijel. Dopadlo to nevalně. Na Rhónu se nechytlo nic. Krmilo se, měnily se techniky i místa, ale nic. Na poslední noc se všichni přemístili na jezero, kde celou výpravu zachránil jeden kapr s krásnými 90 cm. A tehdy padlo rozhodnutí, že příště se jede na jezero, respektive na slepé rameno. A tak jsme tu, je polovina srpna a ukrutné horko. Zvolili jsme jezero o několik kilometrů vedle jezera, kde jsme zakončili výpravu loni. Nafukujeme člun, zapínáme echolot a začínáme sondovat terén. Když najdeme vhodné místo rozbalíme bivak, zakrmíme, vyvezeme a dlouze se rozpovídáme o tom jak jde život. Po dlouhé cestě přepadla otce únava a již spokojeně podřimoval na lehátku. Netrvá to dlouho a i Richard usíná. Mě se spát nechce a tak chodím kolem břehu a přemýšlím jak to zde, na slepém rameni s lovem sumců bude. Jsou tady vůbec? Jsou velcí? Budou brát z hladiny nebo ze dna? Otázek se mi v hlavě honilo mnoho, odpovědi jsem však nenacházel. Nezbývalo než čekat a doufat. Po chvíli kousek opodál přijíždí auto. Je po půlnoci. Vidím vysedat dva mladší páry, rozbalují karton piv a tak mě napadá, že půjdu vyzkoušet, jak pokročila má francouzština. Všechny moc zajímá, kde jsem se tam uprostřed noci vzal a co tam dělám. Vysvětluji ji jim, že tu nejsem sám a že, chytáme ryby.

03

přes den braly především menší ryby

Tím jejich zvědavost není nasycena a padají na mě otázky, které mi musí několikrát opakovat, abych jim vůbec porozuměl. Snažím se jím říct něco o lovu sumců, o tom kolik jsme jich již ulovili a taky o jejich velikostech. Zde se však zvědavost vytrácí a s mávnutím ruky mi dávají najevo, že takové historky si mám nechat pro někoho, kdo jim bude věřit. Dopíjím nabídnuté pivo a vracím se k bivaku jen pár metrů vedle. Můj zrak ihned postřehne, že s jedním prutem není něco v pořádku. Kontroluji šňůru a dochází mi, že je prasklá trhačka a že jsem minul záběr. Šňůra volně visí a snáší se k vodní hladině jako přetrhnutá pavučina. Začínám motat. Když šňůru došponuji k mému milému překvapení zjišťuji, že na druhém konci něco klade odpor. Naneštěstí záběr přišel zrovna na mém porouchaném navijáku. Díky tomu jsem nemohl plynule namotávat, jelikož při odporu, který sumec vytvářel, se z něj ozývalo jen cvakání. Musel jsem tedy vždy šňůru omotat kolem rukojeti, utíkat 10 m směrem od vody, následně šňůru povolit a při běhu zpět k vodě ji domotávat. Sumec se nevzdával a pěkně mi zatápěl. Jezdil ze strany na stranu a já byl nucen ho pomalu unavit.

DSCN7616

sumce fotíme se vší opatrností a i tak je navracíme zpět do vody

Kotva naštěstí nebyla zavezena daleko a tak po několika výpadech se sumec objevuje u hladiny, kousek od břehu. Zahlédl jsem jeho tělo ve světle čelovky a já zůstal stát s otevřenými ústy. Do všude prostupující tmy se ozvalo mohutné plácnutí a brzda z navijáku začala hrát svou píseň. Vše začíná nanovo, sumcovi se z vody nechce. Tep srdce prudce roste a já už začínám tušit, že by to mohl být můj nový osobák. Ryba udělá ještě několik výpadů, stejně jako já během od jezera a zpět. Musel to být právě můj nemotorný pohyb, který vzbudil Richarda. Teď už stojíme oba na břehu, chytáme sumce za čelist a táhneme ho na břeh. Úkoluju Richarda, ať najde kleště a metr a sprintem mířím za svými francouzskými přáteli, kteří dále popíjejí pivo. Bez vysvětlování na ně naléhám, ať se na nic neptají a jdou se mnou. Když dorazíme k rybě, nevím, čí údiv je větší. Jestli jejich, nebo můj. Sumec se zdá být ještě větší než při prvním spatření. Nechám je okukovat a fotit si sumce a já už přikládám metr k rybě. Krásných 225 cm.

13 DSC_1022R

velikost cca190 cm – častý úlovek                   můj nový osobák 225 cm

O 3 cm jsem překonal svůj osobák. Zkouším se s ním vyfotit, ale prakticky dopadám stejně jako s tím co měl 222 cm. Na břehu po tmě nejde vyfotit vůbec nic, a tak s ním lezu do vody a doufám, že to bude lepší, ale není. Zpětně si uvědomuji, jak jsem tuto důležitou věc podcenil a že fotit ryby v této velikosti není taková legrace, jak by se mohlo zdát. Člověk se má stále co učit. Přijímám gratulace od všech přítomných, jen můj otec to celé prospal. Kdybychom mu ráno neukázali fotky, tak nám ani nechtěl věřit. Francouzští přátelé se s námi loučí a jejich nevěřícně kroutící se hlavy jsou pro mě jasným signálem, že viděli něco, co nikdy před tím neviděli. Na tomto jezeře jsem s otcem a Richardem strávil celý příští týden a už jsem se žádného záběru nedočkal. Naopak Richard se dočkal nejen několika krásných kaprů, ale i několika trofejních línů v délkách přes 50 cm.

OLYMPUS DIGITAL CAMERA

čím více lidí asistuje při ulovení sumcem, tím je to snazší

Na jeden takový líní záběr si vzpomínám. Rozjede se brzda, následuje zásek a Richard začne zdolávat rybu. Podle tahu ihned poznává, že to není kapr. S ohledem na líny, které zde ulovil v předešlých dnech, dochází k závěru, že je to opět lín. Chvíli rybu zdolává, když v tom vidíme (ale i slyšíme) vlnu a následné plácnutí u hladiny. Chvíli nám trvá, než pochopíme co se děje, ale vzhledem k tomu jak se Richardovi ohnul prut a roztočila brzda je to nanejvýš jasné. Zaútočil sumec. Nikdy jsem nic podobného neviděl. Chystám člun, Richard dělá co může, a my vyplouváme na vodu pokusit se sumce utahat. Marná snaha. Množství vodních rostlin a jiných překážek hraje sumcovi do karet. S kaprovým prutem nemáme šanci. Sumec po chvíli trhá vlasec a mizí, aniž bychom měli možnost ho vidět a alespoň odhadnout velikost. Bereme to s úsměvem a v paměti se nám ukládá obraz oné vlny u hladiny, která se mění v hlasité šplouchnutí. Bez nadsázky jako z filmu „jezerní monstrum“.

OLYMPUS DIGITAL CAMERA

jeden z těch, kteří překonali hranici 2 m

Týden na tomto slepém rameni byl pryč a výprava se chystá ke konci. S jedním velkým rozdílem. Po dvou letech neúspěšných pokusů mi zvoní telefon a já se dozvídám, že jsem byl úspěšný při hledání zaměstnání zde ve Francii. Místo návratu domů nastupuji do práce s vidinou toho, že v těchto malebných končinách jižní Evropy budu moci lovit sumce každý víkend po celý rok, nebo snad život? V hlavě už mám tisíc a jeden nápadů kam a na co vyrazit, ale o tom až příště přátelé rybáři.
Za Uni Cat Team přeje Petrův Zdar Ivo Zbořil.

DSCN7552

 

další noční úlovek v podání kamaráda Fuga

02

další sumík, který zabral přes den

12

krásný sumec z pozdního odpoledne

DSCN7329

Tonda si užívá hrátky se svým největším sumcem

OLYMPUS DIGITAL CAMERA

dvoumetrovka v celé své kráse

06

hlaváč, tato ryba sumcům náramně chutná

DSCN7066

tentokrát s námi vyrazil i náš čtyřnohý přítel Rufus