Provence – El Dorádo nejen sumců

Share Button

V tomto článku bych se s vámi rád podělil o to, jak jsem tento region poznal a to nejen po té rybářské stránce. Samozřejmě že impulsem byli sumci, ale v těsném závěsu následovalo teplo, moře a hory. Jižní Francie má zkrátka v rámci Evropy unikátní polohu. V řece ryby neberou nebo vás to nebaví? Nevadí, za hodinu můžete lovit makrely či tuňáky na moři. Není-li to vaše gusto, můžete být za hodinu v Alpách, kde můžeme lovit pstruhy potoční až o velikostech atakujících hranici jednoho metru. Ani na to nemáte náladu? Stále jsou tu obrovská jezera, pískovny, zatopená ramena i tisíce různých kanálů hemžící se všemi druhy ryb, které znáte od nás a také několik druhů navíc, které v ČR nežijí.

Malý Rhón

Malý Rhón

Do Francie jsem se přestěhoval koncem léta roku 2014. Jelikož už se blížil podzim, já nedávno vytáhl svůj osobák a práce bylo více než dost, rozhodl jsem se sumce až do příští sezóny nelovit a věnovat se průzkumu okolí. Hodně mě zaujal národní park Camarque a Malý Rhón. Jedná se o jedno rameno Rhónu, které se pár desítek km od ústí do moře odděluje a klikatí si svým neregulovaným korytem cestu přes Camarque až do moře. Je to právě ta část Rhónu, kam míří filmové štáby se slavnými rybáři za vysněnými záběry. Je to kraj plameňáků, polodivokého chovu koní a býků, rýže a močálů.

koně v Camarque trio plameňáků v camarque                      Camarque, polodivocí koně                               Camarque, trio plameňáků

Prakticky všechny okolní pozemky jsou soukromé a je velmi těžké se k vodě dostat ze břehu, pokud sebou nemáte průvodce. Dále jsem cestoval jižní Francií křížem krážem a postupně nalézal různá zákoutí Rhónu, pískovny i slepá ramena. Mluvil jsem s rybáři, sledoval internet a několik měsíců se připravoval, až na to v květnu vlítnu. Při těchto toulkách jsem si poprvé uvědomil, o jak úrodný kraj se jedná. Prakticky od dubna do konce roku zde naleznete neuvěřitelné množství ovoce a zeleniny, které se chuťově ocitá úplně někde jinde, než levné ovoce dovážené ze Španělska. Bez nadsázky lze tento region nazvat rajskou zahradou Francie. Vzhledem ke kultuře stolování Francouzů prakticky nic nevyvážejí a vše sami spotřebují. Jednak si jsou vědomi chuťových kvalit svých plodin, ale také cenová politika je stanovena tak, že si jen málo kdo může dovolit kupovat ovoce a zeleninu z Francie. Musím uznat, že to mají dobře zařízené a rychle si zde zvykám.

Jezero St.Croix skýtá zatím neobjevené možnosti

Jezero St.Croix skýtá zatím neobjevené možnosti

Vraťme se ale zpět k lovu sumců. Zpočátku jsem lovil výhradně na Rhónu. Věděl jsem co od této řeky čekat a nechtěl jsem příliš riskovat výpravu na neznámou vodu. Dařilo se mi chytat prakticky každý víkend a nepamatuji se, že bych odjížděl od vody bez ryby. Pravda, někdy to byla ryba jen jedna a ještě k tomu malá, ale každý z nás ví jaké to je vytáhnout rybu po velmi dlouhém čekání bez výsledku. Vytáhl jsem pár sumců přes dva metry, ale vlastně nešlo o žádné kapitální kusy a ani co se týče okolností lovu, není nic moc o čem vyprávět. Postupně jsem poznával místní rybáře, až jsme začali lovit společně s Eddym, nyní již s mým kamarádem. Chvíli mi trvalo, než jsem ho přesvědčil, aby zainvestoval do dražšího vybavení. Vlastně jsem to nebyl já, ale jeden sumec, který zabral tak, že v jeho navijáku prasklo a bylo po něm. Brzy jsme s Eddym vytvořili dvojku a počet sumců, které jsme ulovili, rostl. Eddy se brzy vše naučil, dbal mých rad a dnes se může pokládat za zapáleného sumcaře. V létě nás však potkal problém, který jsem zde doposud nezažil. Nebyly nástražní ryby. Zkoušeli jsme chytat, kde se dalo, ale ne a ne narazit na místo, které by zaručovalo ulovení nástražní ryby.

když jsou nástražky, jsou i sumci 

Tu a tam se podařil karas či cejn, ale na to množství záběrů, které přicházely, to nestačilo. Jednoho parného odpoledne jsem myslel, že táhnu na feeder menšího kapra, ale byla to parma 55 cm. Ani chvíli jsem neváhal, šoupl ji do vezírku a začal připravovat montáž. Trvalo to sice jen okolo 15 -ti minut, nicméně parma uhynula. Chvíli jsem si nadával, co mě to napadlo dát parmu do vezírku v takovém vedru, ale pak jsem se rozhodl ji tam pověsit i mrtvou. Je lepší mít ve vodě jeden prut s mrtvou rybou než žádný prut. K mému překvapení jsem na záběr nečekal příliš dlouho. Zazvonila rolnička, ohnul se prut a bum, praskla trhačka. Velmi povzbuzen tím, že se dá chytat i na mrtvou rybu jsem radostně sumce zdolával. Sumec jistý odpor kladl a zdálo se, že to nebude úplný prcek. Když jsem ho vytáhl na břeh, chvíli jsem váhal, jestli to není přerostlý úhoř. Sumec měřil na délku 213 cm, ale na váhu měl dle odhadu ani ne 35 kg. Navíc vidím, že je na jedno oko slepý. Sumec zrakem přece neloví říkám si, ale asi to nějak souviset bude. Těžko říct je to jen spekulace, každopádně takto hubeného sumce jsem viděl poprvé. Dělám s ním pár fotek ve vodě. Je krásně teplo, voda je čistá a já si rád vychutnávám chvíle s rybou ve vodě, abych mohl po chvíli sledovat, jak klidně odplouvá zpět do svého úkrytu. Mnohdy když se mi nějakou dobu neozvala rolnička, míval jsem podezření, že je nástražka mrtvá a mé šance na ulovení jsou malé. Dnes už vím, že šance je možná menší nikoliv však nulová. 

 Provence kraj tymiánu, oregána a rozmarínu
          Místní rybáři rádi poradí           Provence, kraj Oregana, Tymiánu a Rozmarýnu.

Když za mnou přijel kamarád Dorian, zeptal se mě, jestli by si mohl chytit sumce. Ryby nikdy nechytal a tak jsem mu vysvětlil vše potřebné. Eddy odjel domů a nechal tam svůj prut, který byl již zavezen a tak tento prut připadl Dorianovi. Záběr přišel pár minut po Eddyho odjezdu. Dorian popadá prut a já kameru. Sumec si zpočátku vytahuje několik metrů a já s pobavením sleduji, jak Dorian neví, co má dělat. Takový odpor jistě nečekal, jelikož je napnutý víc než šňůra na prutu. Radím mu ať je v klidu a pomalu sumce unavuje. Za chvíli vidím, že něco není v pořádku a tak nasedáme do člunu a míříme za sumcem. Mé obavy se potvrdily, sumec zajel do vázky. Beru Dorianovi prut a snažím se ho z vázky dostat. Trvá to dlouho, prut jsem málem zlomil, ale asi po 15 minutách se mi ani nevím jak, daří sumce z vázky dostat a tak dávám prut zpět Dorianovi, aby si ho přitáhl k lodi. Za chvíli se sumec objevuje u hladiny a je to celkem slušná ryba. Dostávám sumce do lodi, gratuluji lovci a míříme ke břehu. Na břehu naměříme 186 cm, děláme společné foto a vracíme rybu zpět vodě. S Dorianem si dáme panáka na úspěšný lov a u táboráku klábosíme dlouho do noci, už však bez záběru.

Dorianův první souboj 

V průběhu léta se začínám přesvědčovat, že musím přece jen vyrazit někam na neznámou vodu. Začínám si vyčítat, že za celý rok chodím prakticky na ta stejná místa. Vybírám si jednu štěrkovnu vzdálenou asi 30 minut autem. Líbí se mi na ní to, že je jen několik desítek metrů od Rhónu. Pokud je takto blízko od řeky, znamená to, že když se vylije voda z koryta tak teče přes tuto štěrkovnu, což je šance pro sumce se sem dostat. V naději že je má úvaha správná přijíždím k vodě. Nikde nikdo, všude klid a mír. Voda čistá a hluboká. V odlehlé části pískovny se stále těží štěrk. K mému nemilému překvapení je zde však cedule: „Zákaz používání člunů“. Zklamán z toho, že nebudu moci vyvézt, rozbaluji kaprové vybavení a začínám kobrovat. Jeden prut bokem nahazuji na mrtvou rybičku. Brzy na tento prut přichází záběr. Sekám, ale do prázdna. To se opakuje každých ani ne 10 min. Po chvíli konečně něco zasekávám. Táhnu rybu, odhadem asi 3-4 kg, ale žádný boj. Když přitáhnu montáž, až ke břehu stojím v němém úžasu. Na konci návazce je asi 50 cm velká želva. Pořádný macek, než stačím zareagovat, želva překusuje strunu a mizí v džungli vodních rostlin. Moc povzbudivá zpráva to není. Podle četnosti záběrů se zdá, že zde bude želv mnoho.

hrátky ve vodě se sumci si užívám

Prut s mrtvou rybičkou už nenahazuji a chytám pouze kapry. V noci se mi podařilo ulovit jednoho kapra o váze přes 10 kg. Byl to krásný lysec. Dávám ho do saku. K rozbřesku chybí pár hodin. Takovýto úlovek stojí za to vyfotit, jelikož to je můj druhý lysec co jsem ve Francii ulovil. Ráno vytahuji sak ke břehu, otevírám ho ještě rozespalý a chci kapra dostat ze saku ven. Ten jakoby na ten okamžik čekal, máchnul ploutví, vyskočil ze saku a už upaloval zpět domů, přičemž mi uštědřil pěknou sprchu. Tím jsem probrán raz dva. Asi se nerad fotí, říkám si. Následuje snídaně, zákrm a polehávání u vody. Někdy po poledni mě z lehátka žene kvílení signalizátoru. Sekám a cítím silný odpor. Prut se ohýbá až na hranici svých možností, brzdu musím povolit a jen sleduji, jak mizí metry. Říkám si, že tohle nemůže být kapr a tajně doufám v amura. Po chvíli však odpor povolí, ryba spadla. Když přitáhnu montáž až ke břehu, vidím, že tam nějaká ryba je. Je to polomrtvý karas. Šupiny z půlky těla mu úplně chybí. Na hlavě má širokou prasklinu, z které mu teče krev. Uštědřuji mu ránu z milosti a začínám chápat, co se stalo. Karas se pověsil na háček, neudělal však jízdu a tak visel na montáži, které se chtěl zbavit, což vyprovokovalo sumce k útoku. Odjíždím od této pískovny ne úplně naštvaný, jelikož aspoň vím, že tu sumci jsou.

sumce nemusíte ani tahat ven z vody

sumce nemusíte tahat ani ven z vody

Mnohem zajímavěji probíhala má dovolená v měsíci záři. Celý měsíc jsem si vyhradil pro lov sumců. Mělo přijet několik návštěv a já už se nemohl dočkat, až začnou kousat. První dny dovolené jsem si chtěl sám u vody odpočinout a nijak to „nehrotit“. Naneštěstí začal foukat Mistral. Na Rhónu obrovské vlny a tak jsem byl nucen odjet na jedno slepé rameno. Nikdy jsem zde sumce nechytal, ale vždy mě to lákalo. Pocházím z jižní Moravy, kde se toho vždy o lovu sumců na slepých ramenech mnoho šuškalo. Už jako malého kluka mě strašili starší rybáři. „Vidíš tamhle ten spadlý dub ve vodě?“ „Ano“, odpověděl jsem. „Tak tam pod ním bydlí starý sumec, který už stáhl několik rybářů do vody“. Takto, ale i v mnoha jiných variacích jsem slýchával různé historky o obřích sumcích. Tentokrát jsem měl ideální podmínky tyto historky ověřit. Napomohlo tomu i vyprávění místních. Při povodňových stavech se toto rameno prý celé zatopí a teče tudy řeka. Normálně je zde hloubka okolo 6 m, při povodních ale i 10 m. A právě při těchto povodních patří tento úsek řeky k těm nejklidnějším, jelikož je v lese a mohutný proud je zde brzděn všemožnými překážkami, ne jak na hlavním regulovaném toku. Toho prý využívají sumci, kteří se sem přijíždějí nejen schovat, ale především vyhledávat menší ryby, které zde také našli útočiště.

malá ryba, taky ryba

Když voda opadne, sumci už se odsud nemají jak dostat a tak v tomto rameni dožijí. I když se jedná o slepá ramena, nemá to nic společného se slepými rameny lužních lesů u nás. Ramena jsou hluboká, s velmi čistou vodou a štěrkem na dně. Připomíná to i rozlohou (24 ha) spíše štěrkovnu, ale nikdy se zde netěžilo. Povzbuzen okolnostmi chystám tábor a celý den se věnuji lovu nástražních ryb. To se ukázalo býti větším problémem, než jsem čekal. Za celý den jsem chytil 4 nástražky. Na noc tedy vyvážet nebudu. V klidu se vyspím a vyvezu ráno. Druhý den mě čekalo milé překvapení. Všechny 4 nástražky byly asi během 4 hodin pryč. Čtyři sumci nebyli žádní giganti. Všichni měli mezi 160 – 180 cm. Příštích několik dní probíhá naprosto stejně. Odpoledne lov nástrah a nazítří ráno lov sumců. Můj kamarád Eddy se nechal zlákat mým naléháním a na víkend dorazil i s Titym.

ranní sumec z jezera

ranní sumec z jezera

Vyvezli jsme pruty a čekali na první záběr, ten přišel Eddymu. Nedařilo se mu sumce přitáhnout, zapínám kameru, bereme člun a vyrážíme na vodu. Ještě než zmizíme z dohledu, důrazně upozorňuji Tityho, že mám ve vodě stále dva pruty a v případě potřeby že bude muset zasáhnout. V duchu se modlím, aby k tomu nedošlo. S Eddym jsem na vodě už 15 min a zdá se, že sumec zajel do vázky. Opět Eddymu nadávám, že si má koupit pořádný prut s multiplikátorem, a že nemůže sumci dávat takovou svobodu. Beru mu prut z ruky a na sílu zkouším sumce zvednout. Za chvíli je mi vše jasné. Nepraskla trhačka a Eddy vláčí společně se sumce i kotvu. Buď dal příliš lehký kámen, nebo příliš silný vlasec na trhačku. Za chvíli se však již sumec objevuje u hladiny i s kamenem. Ten vkládám do lodi. Vyhákuju sumce ještě ve vodě a pak ho opatrně vytahuji do člunu.

Eddyho sumec u lodi s kamenem

K Titymu je to trochu z ruky, poblíž je hezké místo, kde zvědavě pokukují dva rybáři. Připlouváme k nim a s jejich svolením fotíme vše tam, abychom mohli sumce co nejdříve pustit zpět do vody. Mezitím co sumce fotíme, slyším z dálky nějaké volání. Chvíli tomu nevěnuji pozornost, ale pak si začínám dělat starosti a naléhám na Eddyho, aby sumce pustil a my se mohli vrátit. Kameru nechávám běžet. Když dorazíme k našemu místo, vidím Tityho v křečovité poloze jak zápasí se sumcem. Nikdy ryby nechytal, a tak sleduji, jak improvizuje po vzoru toho, co viděl už tolikrát u nás. Řve na mě, ať jdu ke břehu a ten prut si vezmu. Já ale vidím, že sumec už je unavený u břehu a tak nechávám Tityho ať sumce zdolá a vše filmuji. Bilance je taková: Eddy – 184 cm, Tity – 190 cm. Tity nejen chytil svou první rybu, ale stanovil nový rekord sumce pro toto jezero. Všichni si plácáme, otvíráme pivo a vychutnáváme si okamžiky tohoto vítězství. Na toto jezero jsem se vrátil ještě za 14 dní s Lachtanem a Láďou, jelikož Rhón byl o 2 m nahoře oproti normálu. Jenomže, čert ví proč, vůbec nekousali. Chytil se jeden max. dva sumci za den. Já sice vytáhl sumce 2 m, ale to byla světlá výjimka. Proto, když voda na Rhónu opadla, vrátili jsme se tam. Nástražky braly, počasí bylo ideální a i sumci začali kousat.

ranní dvoumetrová ryba

Lachtan vytáhl sumce 220 cm a nespočet menších ryb následoval na prutech nás všech. Září se chýlí ke konci, já bilancuji nad letošním rokem. 47 sumců z toho 15 přes 2 metry. Myslím, že je ten správný čas to zabalit a věnovat se i lovu jiných ryb. Tím až do května 2016 odkládám sumcové vybavení a vyrážím lovit kapry, štiky a candáty. To je však na jiné povídání. Příští rok už vyrazím na sumce s člunem vybaveným motorem a já už se nemůžu dočkat, až budu moci lovit na místech ze břehu nedostupných, ale o tom až příště přátelé rybáři.

Petrův zdar za Uni Cat Team přeje Ivo Zbořil

možnost lovit na 4 pruty je paráda

Eddyho sumec z jezera

Tityho stovedásátka