Sám pár hodin u vody

Share Button

Je ráno a já ujíždím z práce rovnou domů. I když jsem dost utahaný, musím využít ten den a půl volna na 100%. Doma naházím věci do auta a hurá k vodě. Místo jsem si vybral podle oblasti s hodně členitým dnem, která se nachází nedaleko. Přede mnou byla ale rovina. Rychle jsem zavezl podvodní splávky. Spodní prut po proudu dolů do 1/3 řeky a druhý jen mírně po proudu dolů do 2/3. Ptáte se, proč to dělám takhle složitě? Když sumec jede proti proudu a šmejdí u dna, nenarazí na šňůru, která by jej mohla odradit, ale rovnou na nástrahu. Tuto taktiku jsem převzal od kaprařů, kteří takto loví na řekách a mají díky tomu prokazatelně více záběrů. Jako nástrahu jsem zvolil tlouště 38 cm a karase 35 cm. Vzhledem k tomu, že byl slabý proud a ryby čilé, obě nástrahy jsem nastražil stejně jako na stojatou vodu. První háček od podvodního splávku jsem napíchnul k řitní ploutvi, další našil pod břišní ploutev a ten třetí k prsní ploutvi. Nástrahy tak dělaly ve vodě daleko větší čurbes než při klasickém nastražení, které se používá na tekoucí vodu.

Ryby jsou ve vodě tak hurá na kutě. Do odpoledne se krom pocinkávání nástražek nic nedělo. Najednou cinknul prudčeji prut s nastraženým tlouštěm. Zpozorněl jsem. Dál se však nic nedělo. Bylo mi divné, že tam celou dobu prut lehce pocinkával a najednou se ani nehne. Napadlo mě, že menší sumec nástrahu napadl, ale netrefil háčky. Začal jsem tedy chystat nový kámen s tím, že nástrahu vytáhnu, překontroluji a zavezu nějakou novou. Cink, cink! Lehce se ohlédnu a vidím, jak se ten prut pomalu ohýbá. Zásek seděl, a tak se po krátkém boji začaly objevovat bubliny. Hned jak se ryba vynořila u břehu, začal jsem slavit. Ten bude určitě ze svazovky můj letošní největší, paráda! Hluk zápasu slyšel kamarád, který shodou okolností vláčel nedaleko, tak se přišel podívat. Divil se, jaká se mi povedla krásná ryba, a ochotně mi pomohl s taháním na břeh i s focením.

    

Po puštění jsem zavezl do toho samého místa a zase čekal. Po necelých dvou hodinách se ohnul znovu ten samý prut. Podle tahu zase slušná ryba. A taky že jo, u břehu se objevil sumec ne o moc kratší, než byl ten první, ale asi jednou tak tlustý. Tentokrát už u vody nikdo nebyl, a tak jsem se musel nafotit sám. Není moc příjemné se fotit samospouští, ale naštěstí se to povedlo celkem dost rychle, takže si sumčí tlusťoch mohl brzo zase plavat ve svém rodném živlu.

Do půlnoci už se nic zajímavého nestalo a já šel spokojeně spát. Brzy ráno jsem zase zavezl, ale jak mě se nechtělo z vyhřátého pelechu! Jenže vím, že dost pěkných sumců mi dřív zabralo právě v ranních hodinách. Rychle jsem tedy odvozil montáže a hurá zase spát. Jenom jsem dopadl do spacáku, ozvalo se „bum, bum“! Další sumec na prutu. Takového cvaldu při takové délce jsem v Čechách snad ještě nechytil. Zase focení samospouští a šup s ním do vody. Opravdu parádní výpravička. Odpoledne už jsem musel bohužel dom, ale tůze se mi nechtělo. Určitě se sem ještě někdy vrátím a napíšu vám o tom.

Ať vám to cinká! Za Uni Cat Team Michal Jánošík