Síla a vychytralost

Share Button

Opět vám přináším zprávu od vody, do které shrnu mé dvě krátké víkendové výpravy z posledních 14 dní.

Je pátek odpoledne a já vyrážím zkusit štěstí na místě, kam jsem jako kluk chodil roky chytat. Parkuji auto a nakládám člun, abych se mohl přeplavit na místo, které leží asi o 800m níže po proudu. Při příjezdu jsem zprvu totálně znechucen. Na místě hromada odpadků, které nejsem ani schopen všechny uklidit. Spousta spálených izolací od vypálených kabelů a obrovské ohniště od místních zlodějíčků a narkomanů. Je to místo kam už moc rybářů nechodí . Třeba z důvodu místního obyvatelstva, které tuto lokalitu navštěvuje, případně z  velkého množství vázek na dně řeky. Pro sumce je tu však dno velmi dobré a doufal jsem, že se nějaký povede.

 Je osm hodin večer a já zavážím první prut s podvodním splávkem na hranu z 2,2 m na 3,5m. Druhý prut volím na plavačku, abych si nachytal pár tloušťů. Za 10 minut první záběr a já vytahuji sumce přes 130cm. S nadšením zavážím znovu na to samé místo. Netrvalo ani dalších 10 minut a na tom samém prutu vytahuji sumce 150cm. Nastražuji tedy prut do třetice a rozhodnu se, že o kousek blíže ke břehu zavezu druhý prut. Když zavážím druhý prut a jsem asi 20m od břehu uslyším na břehu zvuk signalizátoru. Ohlédnu se a vidím, že první zavezený prut se ve stojanu pořádně ohýbá. Sumec nebude úplně velký, protože pokud ano odmotal by si něco z mé neúplně dotažené cívky navijáku. Snažím se rychle dostat ke břehu, ale v tom proudu a na elektromotor je to příliš pomalu. Nakonec se sumec vypne a prut zůstane v klidu stát. Zavezu tedy konečně druhý prut s nastraženým cejnem okolo 50cm a převezu ten první s novou rybou. Okolo půl jedenácté přijde mohutný záběr na velkého cejna. Jen vidím jak je prut ohnutý ve stojanu a odmotává se cívka z navijáku. Přiseknu a ihned cítím velký odpor. Sumec zprvu nejde vůbec přibrzdit a je vidět, že to bude silná a vychytralá ryba. Sumec si to namíří přes celou šířku Labe do toho největšího proudu. Šnůra na navijáku pomalu mizí a já se tedy rozhoduji, že vyzkouším celou výbavu na krev. Přitahuji naviják a snažím se sumce otočit. Nakonec se mi daří sumce přibrzdit. Sumec však stále využívá proud a zůstává přilepený ke dnu. Daří se mi ho po malých otáčkách přitahovat. Prut je ohnutý jako luk a mě v tu chvíli běží hlavou, jestli vše vydrží. Udělal sem správně návazec? Nepraskne šnůra, nebo prut? V tomto místě se Labe zužuje a proud zde má slušnou sílu. Spousta spodních vírů a točáků. Netroufl bych si tu ani plavat. Po půlhodinovém boji dostávám konečně sumce ke břehu. Když ho spatřím, řeknu si, že konečně ta hranice dvou metrů letos padla. Jsem sám a musím se nějak k sumci dostat přes spoustu kamenů. V jedné ruce držím prut a druhou se snažím chytit sumce za tlamu. Na poprvé to nevyšlo a sumec mi potrhal ruku a udělal jedno větší kolečko okolo břehu. Sumce znovu přitáhnu a tentokrát už ho nepustím. Nakonec ho dostanu na podložku. Sem úplně vyřízen a sumec po tomto boji taky. Natáhnu pásmo, abych sumce změřil. Při pohledu na délku se jen začnu smát. Přeměřím ještě třikrát, ale je to prostě tak. Sumec měří 198 cm a chybí mu tedy pouze dva centimetry, abych měl svoji letošní dvoumetrovku. Je vidět, že je to ostřílený lovec z proudu a ryba je pěkně nasvalená s mohutnou hlavou. Moc dobrých fotek jsem však bohužel nepořídil. Mokré a oslizlé ruce mi nedovolily moc fotit a tak jsem dal mobil do stojanu a udělal pár fotek, na které jsem ani nekoukal. Zapomněl jsem však zapnout noční fotoaparát a fotografie se nepovedly. Sumce jsem dal zpět do vody a 10 minut ho držel, než nabral síly a mohl odplout zpět do své díry v proudu. Spokojený jsem mohl jít spát. Druhý den bylo hrozné vedro a mě se podařilo chytit už jen dva sumce přes metr a jeden sumec se mi vyhákl ve vázce.

Utekl týden a já zavítal opět na víkendovku k vodě s kámošem Jirkou. Byly hrozná vedra a my si vybrali místo kde není jediný strom, jediný stín. Celý den jsme trávili namočení ve vodě. Večer konečně přišel hodinový deštík a pár blesků. Prokysličená voda a změna tlaku by mohla sumce donutit k záběru. Záběr přichází až před půlnocí a Jirka vytahuje krásného sumce přes 190 cm. Je to jeho osobní rekord, takže má velkou radost. Uděláme pár fotek a sumce pustíme zpět. Já jsem tento den bez záběru a malého sumečka do metru chytím až ráno.

Druhý den opět neskutečné horko a musíme se neustále namáčet, abychom nedostali úpal, nebo úžeh. Celý den mrtvo a záběr přijde až před západem slunce a Jirka vytáhne sumce něco přes 140cm. Do večera se už nic nestane a tak jdeme spát. Je takové dusno, že se spát ani nedá. Celou noc se převaluji a bojuji s otravným hmyzem. Nad ránem konečně přijde dešťová přeháňka. Jsem unavený a ospalý, ale nakonec ve čtyři hodiny ráno zavezu velkého tloušťě. Jdu si zpět lehnout. Po hodině slyším zvuk signalizátoru. Kouknu na prut a vidím jak je ohnutý ve stojanu a odvíjí se cívka z navijáku. Vím, že to musí být sumec přes 170cm. Menší sumci mi cívku, která je skoro utažená neodvíjejí. Po krásném asi desetiminutovém boji vytahuji sumce přes 180cm. Opět se tedy zadařilo a my odjeli spokojení domů.

V příštích dnech se již musím držet v blízkosti domova z důvodu očekávaní potomka.

Pokud tedy půjdu zkusit štěstí, tak jen na pár hodin před barák. Další víkendovka je tedy zatím v nedohlednu. Sumcová sezóna je v plném proudu a je třeba si jí pořádně užít.

Všem kolegům Petrův zdar!

Za Uni Cat Team Czech Republic Brandys