Zahájení

Share Button

Vždy, když se blížil den zahájení sezóny dravců, přemýšlel jsem, kam vyrazím. Pokud možno snažil jsem se vyhýbat atraktivním revírům a své první náhozy raději věnoval zapomenutým tůním či potokům. Jenže letos mě něco lákalo k řece. Týden před zahájením jsem zde byl na kaprech a kochal se lovením sumců, byla to nádherná podívaná. Sumci dokonce lovily i přes den. Možná proto jsem se rozhodl zahájit na řece i přes to, že nová sezóna vycházela na víkend a ještě se na mém úseku otevřeli lov nonstop.

sumčí dorost mi dával zabrat celý den

Pořád jsem se uklidňoval tím, že se rybáři rozlezou i po dalších úsecích a že nával nebude tak hrozný…je 16.6. hodinky ukazují 24:00 a konečně vyvážím montáže. Jelikož celý večer nebylo po sumčích zálovech ani vidu, natož slechu. Rozhodl jsem se pro montáže s podvodními splávky. Jeden prut dávám na první hranu u koryta a druhý na poslední hranu u břehu. Do devíti ráno nemám žádný kontakt, ani rybky se nesplašily a necinkli. Jasná známka, že sumci tuto noc na lovu nebyli. Po snídani se rozhoduji pro aktivnější lov, nasedám do lodě společně se dvěma pruty. Vencata V-Shot v délce 1,7 m, který jsem tentokrát navázal na vábničku a Vencata Spin v délce 2,4 m  na přívlač, jako nástrahu jsem zvolil malý bezlopatkový wobler Sosu Sambai v délce 10 cm. Tento malý wobler má velmi agresivní chod a jelikož je vybaven i o kuličky je velice silně atraktivní i po zvukové stránce. Velmi často ho právě používám na zahájení, kdy ryby ještě nejsou tak popíchané. Další jeho využití nalezneme při velmi krátkých vycházkách, kdy nám nepůjde o velké ryby, ale o to udělat alespoň záběr.

Sosa Sambai v akci

První hody začínám právě s přívlačí, se kterou vláčím už hodinu, ovšem bez kontaktu. Vytrvávám a hážu dál…už ani nevím jak dlouho nahazuji, jen si všímám, že slunko už je dost vysoko a rybářů na břehu začíná přibývat. V duchu si říkám, že na mé místo si snad nesednou a jak si tak přemýšlím najednou přichází první podrbnutí. Takové slabé, jako když narazíte nástrahou o kapra…pro jistotu sekám a během chvilky je v lodi první sumeček sezony. Je to ještě děcko a tak putuje rychle zpět. S přáním ať mi pošle babičku odplouvá…svůj vzkaz vyřídil, vzápětí na to mám další záběr. Ovšem babička buď nebyla doma či je už hluchá, protože mi zabral jeho sourozenec, který je o vous delší 🙂 Nedá se nic dělat, popojíždím cca o kilometr k bójce. Tady se voda začíná zvedat ze čtyř do dvou metrů a sumci se zde rádi zdržují. Vláčím, vláčím a zase vláčím,  když v tom další jemné škubnutí. Ovšem tahle ryba ihned po záběru směřuje k hladině až vylítne z vody a dělá pár salt…aha, tak taková baletka sumec opravdu není, ten umí jen kotouly se kterými se zamotá do šňůry. Na prutě mám slušnou štiku. Při zdolávání udělá ještě pár výskoků, ovšem Sosy Sambai se jen tak nezbaví 🙂 Při přitažení k lodi štiku vyháčkuji ve vodě, je už totiž nehorázné horko a loď je jak rozpálená pec. I tak je štika dost vyčerpaná a musím jí nějakou dobu rozplavávat, povedlo se a štika se rychlostí střely vrací zpět ke dnu. A pak, že tu štiky nejsou, jsou a pěkné…ovšem už nestojí a neloví u břehu jako kdysi, ale stáhli se na hrany ve středu řeky. Možná je to tím přibývajícím tlakem rybářů, nebo lodní dopravy, ale u stulíků už člověk narazí jen na kudly.

     

Přívlače začínám mít už docela dost, je opravdu horko. Rozhoduji se pro změnu a chci si i vyzkoušet své vábničkové umění. Vyjíždím zpět o kilometr nahoru po proudu, kde chci začít s vábničkou a pomalu se nechat splavovat proudem. Ovšem ihned po příjezdu narážím a to doslova. Sumcař na břehu má první záběr sezony a hned takový úlovek. Není z toho moc nadšený a ani já. Ještě, že jedu pomalu, šňůry dokáží pěkně pořezat. Navíc se snažím dávat pozor a vyhýbat se, ovšem takhle přírodní barvu opravdu není vidět. Rybář je naštvaný a i když nedošlo k zamotání lodi ani přetržení trhačky nemine mě pár ostrých slov. Proč taková zloba, stačilo by málo a nemuselo k tomu dojít. Přesně toto je důvod proč na revírech s lodní dopravou používám barevné šňůry a pokud je provoz opravdu velký, tak šňůry potápím kamenem na trhačce.

je horko …. 

No tak na tomhle místě si už asi nezachytám. Sjíždím zpět k bójce a vábím tu. Žížaly jsou už uvařené ale nevadí…oživím je pohybem prutu. První vábničkové údery a i ty následující zvedají mraky ryb, ovšem žádná co by za to stála mezi nimi není. O tom vypovídají své i záběry…jemné drbanečky a žížaly z háčků mizí. Když už mám na háčku jen pár cárů přichází razantní změna. Omotávám si šňůru kolem ruky. To abych citlivěji cítil i ten nejjemnější záběr…ihned při trochu větším potažení sekám a je tu znovu. Další násaďák 🙂 kterého zbavuji háčku ve vodě. No a jelikož jsem přišel o všechny žížalky, vracím se zpět na místo ze kterého chci večer chytat. Najím se a trochu se prospím, v noci jsem toho samým čekáním na záběr moc nenaspal a tak to doženu odpoledne ať jsem na večer fit.

Ze spánku mě budí nepříjemný zvuk křovinořezu…co to sakra je ? No co vám budu povídat, přímo naproti mně si rybáři vysekávají nové místo. Ihned jedu k ním a snažím se s nimi nějak dohodnout, ovšem bez úspěchu. Dle jejich slov je řeka komplet obsazená a tohle je jediný kus řeky, kde je volno. Moc jim nevěřím a jedu se o tom přesvědčit sám. Můžu říci, že ten křovinořez zas takový horor nebyl. Řeka je obsypaná a to komplet. No vracím se zpět a doufám, že se ryby nevyplašily…mezi námi, opravdu nechápu, jak si někdo k vodě může brát křovinořez. Jezdím k vodě sám a mám co dělat abych se naskládal do auta, ovšem aby mi tam zůstalo místo na křovinořez ??? Jenže to nebylo vše co mě ještě čekalo…po návratu mají „kolegové“ místo již upravené a díky suchu co tu panuje už nějaký ten pátek začali zatloukat stojany. Tohle už je na mě dost, na tomhle vyplašeném místě chytat nebudu ! Rozhoduji se pro plán B, kterým je opustit tento úsek do zóny klidu.  Na úsek řeky, kde není lov nonstop. Smí se zde chytat pouze na dva jednoháčky a nesmí se během lovu používat přístřešek. Prostě ráj…jenže jediná možnost jak zde zavézt montáže je dojet sem lodí. A od této cesty mě dělí překážka v podobě jezů, které lze překonat pouze plavební komorou. Ta ovšem má jen do 18 hod a už je půl sedmé ! Sakra, ale zkusím to, třeba tam někoho zastihnu…..smůla se mi lepí na paty. Nikde nikdo…no tak teď už mi zbývá jediná možnost. Sebrat se a odjet domů…jelikož na tohle co se děje u vody se koukat opravdu nebudu.  Jak jsem řekl, tak jsem i udělal. Večer už sedím u pivečka ve vedlejší obci na rybářské veselici. Jooo, tak tomuhle se říká zahájení 🙂

Ještě pár slov na závěr.

Kolegové, chovejme se u té vody. Používání křovinořezů, lopat a krumpáčů k vodě opravdu nepatří. Jsou země, kde by vás za podobné věci zavřeli či by jste odjeli s pokutou jako hrom. U vody se chovejme nenápadně a co nejtišeji. Nedělejme bordel a snažme se o to aby po nás zůstalo co nejméně škody a známek o našem pobytu…uvidíte sami, třeba potom zmizí i omezení v podobě zákazů vjezdů a dalších jim podobných. Oni totiž ty pozemky na kterých chytáme mají své majitele.  Těm se podobné jednání pochopitelně nelíbí a tak se brání, právě třeba těmi zákazy vjezdu…chovejme se jako lidi a né jako burani a později se dostaví i výsledky, ať v podobě pěkných ryb či už jen ze zážitků z pobytu v krásné přírodě.

Děkuji

Za Uni Cat Team Czech Republic Vašek Jícha